Přiznávám, přiznáváš, přiznáváme

Pro tento článek jsem se rozhodl na základě nepříjemných zkušeností z posledních akcí, kterých se náš tým zúčastnil. Někteří z našeho týmu byli totiž členy jiného týmu nařknuti z bezohledného sadismu a jiných válečných zločinů. Prý jsme „do nich kosily, i když už dávno říkali, že maj“

 

V poslední době se nám tu rozmohl určitý nešvar…Airsoftový hráči mají ve zvyku dělat po zásahu různé věci, jen ne to, co mají. Nebudu jmenovat týmy ani hráče, ať si každý sáhne do svědomí sám. Byl jsem svědkem různých představení od sezení a koukání, jak se střet vyvine, přes kontrolu zbraně střelbou až po sundání brýlí a jejich následné čištění.

 

Shrňme si proto, co by měla správná mrtvola udělat po zásahu.

1)      Dostatečně nahlas nahlásit zásah slovem „mám“ nebo „zásah“ Pouhé „au“ nebo „kurva“ není počítané za přiznání. V prvním případě vás mohlo zabolet cokoliv jiného a v druhém vám prostě mohla dojít chyba z minulosti. Právě v tomto bodě vidím jádro pudla, protože většina mrtvol toto provádí polohlasně a proto není jejich „mám“ přes hrčící motorky zbraní slyšet.

2)      Držet hubu. Mrtvoly prostě nemluví. Miluji hlasy ze záhrobí našeptávající polohu nepřítele.

3)      Zvednout ruku, sklopit zbraň a pelášit na mrtvoliště. Necourat se, nestřílet cestou do stromů, na nikoho nemířit.

 

Věřím, že pokud dodržíte tato pravidla, žádný z členů našeho týmu do vás nebude střílet. Děkuji za pochopení.